Život v Paříži, můj splněný sen.
Tato kniha mě nejdřív nejvíc oslovila svým názvem. Čekala jsem od ní, že bude opravdu "waau", ale na konec, mě moc nebavila. Autorka v knize vypráví o jejím životě, o tom jak se vyrovnávala se smrtí matky a snažila se uniknout z jejího New Yorského života do Paříže a na konec se Paříž stala jejím domovem.
Atonace:
Newyorčanka Lisa žije dlouhá léta v těsném sepětí se svou milovanou, ale svéráznou matkou, která má na dceru velký - možná až moc velký - vliv. Teprve když matka zemře, si Lisa začne uvědomovat, že si vlastně nevybudovala žádný osobní život. Pokouší se najít smysl své existence a klade si otázku, kým je bez matky a jejích očekávání.
Ve snaze dobrat se odpovědí zaměří Lisa pozornost na svoji oblíbenou destinaci - Paříž, rozhodne se přestat sázet na jistotu a impulzivně si tam pořídí byt. Tato zpočátku poněkud zoufalá akce Lisu vžene do proudu změn, které si dřív ani dokázala představit. Najednou se ocitá v roli běžné obyvatelky města, o němž se domnívala, že jej zná, ale její středoškolská francouzština stačí tak nanejvýš na to, aby si dokázala koupit chleba v boulangerii na rohu. Velmi rychle zjišťuje, že život tu nebude jen šňůra pikniků u Seiny; všechno od navazování vztahů po starosti s vlastnictvím bytu je tu jiné a Lisa začíná pochybovat o sobě i o své lásce k Paříži. Přišla sem nicméně hledat štěstí a nemůže se jen tak vzdát. Spokojenost přece stojí za to, aby o ni člověk bojoval, ne?
Život v Paříži, můj splněný sen je příběhem pro každého, kdo si kdy připadal ztracený či zoufalý, avšak sní o něčem víc. Tato upřímná biografie čtenáři přibližuje hledání poklidu a smyslu života jedné (osamělé) ženy a to, jak ji dobré i zlé aspekty života v cizině naučily nebát se strachu, vážit si sebe samé a vytvářet si skutečný a trvale spokojený život ve Městě světla.
Tak opravdu nebudu lhát, tuto knihu jsem četla tři měsíce a to ještě s donucením, protože nemám ráda, když něco nedočtu. Pro mě tam bylo málo "akce", nějaká zápletka nebo něco. Anoooo chapu, že autorka vyprávěla svůj životní příběh jako by jste s ní seděli u kafíčka (V mém případě u capuccina, mňam! O:) ) a ona vám jen tak vyprávěla co prožila. Ale za to, co mám na této knize ráda je, že je opravdová. Ukazuje to, že když se člověk rozhodne přestěhovat a žít v cizí zemí, tak nelítá pořád jen na růžovém obláčku, ale má tam i určité problémy, které se musí řešit. Co se mi opravdu líbilo, tak byl vztah s jejími Pařížskými přáteli, bylo to uvolněné a nikdo si na nic nehrál. Občas v některých částech jsem se i zasmála, ale jinak mě kniha nijak neohromila. Určitě ji doporučuji pro milovníky Paříže, cestování a těm, kteří mají rádi tyto typy knih.
Tak ahoj zase příští pátek, K.